Index

 Novinky

 Home

 Krycí psi

 Naše feny

 Štěňata

 Výstavy

 In memoriam

 Odkazy

 Kontakt

 

 

 

 

 

 

 

Vítejte na stránkách chovné stanice westhighland white terrierů

„ Třešňový květ“.

Chovná stanice vznikla na přelomu 70. a 80. let minulého století jako jedna z prvních chovatelských stanic westíků v bývalém Československu.

Naše první fenečka JANET Tatranská romanca (Žanetka) měla číslo zápisu 31, byla první westičkou   na Moravě  a dala základ  chovu westíků právě na Moravě.

Chov westíků byl teprve v plenkách. Westík byl pro lidi zcela neznámé plemeno a netěšil se žádné popularitě. Na Mezinárodní výstavě v Brně se objevil sotva jeden, a to ještě ze zahraničí. Literarura o plemeni , příručky o chovu westíků, případně jeho úpravě nebyly žádné.  Žanetku jsem se učila trimovat sama podle černobílé fotky, kterou jsem si jela za tímto účelem pořídit právě  na Mezinárodní výstavu do Brna. Fotka byla jedna věc, ale jak to provést,  byla věc druhá.

Trimovací nůž, efilačky, hauptnerky byl nedostupný sortiment a získat je bylo možné jen přes známé na západě. A tak se improvizovalo. Jako trimovací nůž  sloužil plátek staré pilky nebo kávová lžička. Ostatní se umě ostříhalo běžnými domácími nůžkami. A vybělit westíka magneziem byl luxus. To se dalo sehnat jen pod rukou od gymnastů.

Žanetka byl rodinný pejsek se vším všudy. Kde jsme byli my, tam nechyběla ani ona. Když se narodily děti, byla jim oddanou opatrovnicí a společnicí, a to až do svého konce. Jejím rychlým  a nečekaným odchodem  jsme náhle zůstali bez westíka. Pořídit si nového nebylo vůbec jednoduché, zvlášť když jsem chtěla, aby to byl potomek Žanetky. Čekali jsme téměř rok, než se Žanetčině dceři Ikke Třešňový květ narodila jako jediné štěně Cecilka.

 CECILKA z Ostré hůrky (Cilinka) byla  naším druhým westíkem. V té době byla situace už zcela jiná. Chov westíků se rozjížděl a westi začínali být zajímavým plemenen, a to i po těch negativních stránkách. V nejrůznějších kvalitách byli běžně k vidění nejen na výstavách, kterých rapidně přibylo, ale i v ulicích měst. 

Cilinka byla jako všichni naši westi členem rodiny a děti s ní prakticky vyrůstaly. Byla krásná nejen exterierově, ale i svou psí duší. Její zvláštností byla pigmentová skvrna na jazyku, a tak to vypadalo, že právě přišla z borůvek.

Cilinka dala život našemu třetímu westíkovi, kterým byl tentokrát pejsek, který dostal jméno mu vlastní LUCKY Třešňový květ (Lukášek).  Lukášek byl poslední štěňátko, které z vrhu „L“ zůstalo doma. Tehdy sedmiletá dcerka se k němu upnula a bylo jasné, že Lukášek už doma zůstane. V tu chvíli letěly panenky do kouta a Lukášek se vozil v kočárku. Aby se tomu lidskému miminku aspoň trošku přiblížil, byl oblékán do dětských dupaček a punčošků, které mimochodem později spolehlivě sloužily jako ochrana před nechtěným nakrytím hárající Cilinky. Vše trpělivě snášel, byl vděčný úplně za všechno. A naše dcerka ho milovala. Nejenže ho měla od malinka jako živou hračku, ale tvrdě spolu bojovali i ve výstavním kruhu. Od svých  osmi let Lukáška předváděla na výstavách v konkurenci otrlých dospělých vystavovatelů nejen u nás, ale i v zahraničí. Pravidelně se zúčastňovali u nás tehdy začínající soutěže JUNIOR HANDLING a umisťovali se na stupních vítězů. Peťka v šatičkách, Lukášek si byl vědom toho, že jde o hodně, a choval se jak manekýn. Visel na ní očima, jen aby něco nepokazil. Byl mezi nimi neuvěřitelně krásný vztah, nefalšovaný vztah dítěte a psa.

PATTY Star Franke (Peggynka) co by malé rozkošné štěňátko se stala novou společnicí Cilinky a Lukáška. Když Peťka měla Lukáška, na Peggynku si  dělal majetnické právo mladší bráška. S Míšou začali trénovat  agility a šlo jim to výborně. Jenže  Peggynka rostla do krásy a agility muselo ustoupit výstavám. Výstavní kariéra měla raketový start a Peggynka v rekordně krátkém čase obhájila  titul INTERCHAMPION a byla tak první fenkou českého chovu, která na tento mezinárodní titul dosáhla. Úspěchy a radost však netrvaly dlouho. Ve 4 letech Peggynka vážně onemocněla nevyléčitelnou chorobou. Díky včasnému zásahu veterinářů a jejich soustavné  péči je tu Peggynka s námi dodnes. Ve svých 13ti letech  zdravotní potíže statečně překonává a těší se z naší přítomnosti.

Po smrti Cilinky a Lukáška zůstala jenom Peggynka. Co je lepší než westík? No přeci dva westíci. Byli jsme postaveni před hotovou věc – obstarat co nejdříve nového westíka. Měla jsem jednu utkvělou představu – musí tam být krev našich westíků, musí být krásný a musí pokračovat v chovu „Třešňového květu“. Určitě to měla být zase fenka. O štěstí se nám měla postarat téměř osmiletá fenečka z našeho chovu  SUSAN Třešňový květ (Zuzanka) . Po domluvě s majitelkou jsme Zuzanku cílevědomně nakryli MultiCh.  francouzského chovu UN POUR MOI du Moulin de Mac Gregor a netrpělivě 65 dní čekali. Zuzanka porodila jedno jediné štěňátko, byl to kluk. Přestože se měl malý neskutečně k světu a bojoval o každou kapku mateřského mléka a cecíky div neurval, záhy jsme zjistili, že na váze ubývá. Zuzanka neměla mléko a prcek neměl  sací reflex. A tak začalo umělé krmení z dudlíku a poctivé vážení. Bez rozdílu se na těchto povinnostech podíleli všichni členové rodiny, stanovil se rozpis služeb, v noci se natahoval budík. My jsme malému pravidelně po 2 hodinách zajišťovali přísun stravy, Zuzanka mu poskytovala ostatní mateřské služby. 

To štěstí dostalo jméno VILIBALD Třešňový květ (Vilík, Vilda). Byl mimořádně vitální a to mu pomohlo překonat všechny potíže. Od svého narození byl miláčkem rodiny, obletovaný, hýčkaný, rozmazlený. Peggynka dostala nového kamaráda, malého rošťáka, který ji pomohl zase se postavit na nohy. Jako jeho babička nahradila Zuzanku, která se vrátila k majitelce. Vedle Vilíka Peggynka omládla a dostala novou sílu.    

Z Vilíka vyrostl krásný a elegantní pes, plný temperamentu, který nám každý den přináší spoustu radostí. Je to naše bílé zlatíčko a v žilách mu koluje  krev našich westíků.

 S láskou ke psům se člověk rodí.

Mít vlastního psa je radost, ale zárověň velká starost, odpovědnost a odříkání .

Jako malá jsem dostala svého prvního psa u babičky. Byl to kříženec foxteriera, jmenoval se ALÍK. Byla to láska až za hrob.

Mým druhým psem byla novofundlanďačka CAROLA v.d. Lausitz. Karolku jsem si „vymodlila“ když mi bylo dvanáct. Byla to nádherná a ušlechtilá fenka černá jak uhel. Společně jsme se věnovali služebnímu výcviku, ale i chovu. Karolka odchovala spoustu krásných štěňátek a byla mi věrnou a oddanou přítelkyní až do svého skonu.

S odchodem na vysokou školu přišel první westík – Žanetka. Od té doby jsou westíci neodmyslitelnou součástí  naší rodiny a společníky pro každý den

 http://westieinfo.com/DB/spojeni2.php?otec=Atom+Ketty's+White+Luck&matka=Yzzi+Třešňový+květ